Dřevostavby jsou rychlé na výstavbu, ekologické a nabízejí výborné izolační vlastnosti. Aby však dům zůstal kvalitní, bezpečný a komfortní po celou dobu své životnosti, je nezbytné věnovat velkou pozornost skladbě stěn a podlah. Nesprávné navržení či provedení těchto konstrukcí totiž může vést k problémům s vlhkostí, plísní, tepelnými mosty nebo akustikou.
V tomto článku se dozvíte:
- co znamená správná skladba konstrukce,
- jak vypadá typické řešení stěn a podlah v dřevostavbě,
- a především na co si dát pozor, aby vás budoucí bydlení nezklamalo.
Co je to skladba konstrukce a proč na ní záleží
Skladba konstrukce označuje vrstvení jednotlivých materiálů v určitém pořadí, tak aby dohromady plnily konkrétní funkce: statiku, tepelnou izolaci, akustický komfort, ochranu proti vlhkosti, protipožární bezpečnost nebo mechanickou odolnost.
Ve stěnách i podlahách dřevostavby se obvykle nachází několik vrstev – nosná konstrukce, izolační vrstvy, parozábrany či parobrzdy, instalační prostory, vnitřní a vnější obklady nebo omítky. Každý materiál má specifické vlastnosti a jeho umístění v konstrukci rozhoduje o celkové funkčnosti.
Chybně navržená nebo provedená skladba může způsobit problémy s vlhkostí, vznik tepelných mostů, horší akustický komfort nebo snížení životnosti konstrukce. Proto je důležité se na návrh i realizaci dívat komplexně.
Typická skladba stěny v dřevostavbě
Základem většiny dřevostaveb je rámová konstrukce z KVH hranolů, případně CLT panely. U rámových konstrukcí se mezi sloupky vkládá izolace – nejčastěji minerální vata, foukaná celulóza nebo dřevovláknité desky.
Na vnitřní straně stěny se obvykle nachází parozábrana nebo parobrzda, která reguluje prostup vodních par do konstrukce. Její správná aplikace je zcela zásadní – netěsnosti nebo přerušení mohou vést ke kondenzaci vlhkosti uvnitř konstrukce a následnému vzniku plísní.
Následuje deskový materiál – nejčastěji sádrovláknitá nebo sádrokartonová deska, která tvoří pevný a rovný podklad pro finální úpravy stěny.
Zvenku se přidává tepelná izolace (např. dřevovláknité desky), která eliminuje tepelné mosty, a následuje finální fasáda.
Celkově platí, že skladba stěny by měla být promyšlená nejen z hlediska tepelnětechnických požadavků, ale i z pohledu akustiky, požární bezpečnosti a snadné montáže. Dobrý návrh konstrukce by měl zároveň myslet na budoucí údržbu a případné rekonstrukce – například umožnit výměnu obkladu bez nutnosti zásahu do nosné konstrukce.
Typická skladba podlahy
Skladba podlahy se liší podle toho, zda jde o podlahu na terénu (přízemí) nebo podlahu v patře.
U podlahy na terénu začínáme štěrkovým podsypem, betonovou deskou a hydroizolací, která chrání stavbu před zemní vlhkostí. Následuje tepelná izolace případně systémová deska pro podlahové vytápění. Poté následuje anhydritový nebo cementový potěr, který obaluje trubky topení a tvoří rovný podklad pro finální vrstvu – vinyl, dlažbu nebo plovoucí podlahu.
U podlah v patře je nosná konstrukce obvykle tvořena dřevěnými stropními trámy, mezi nimiž je akustická i tepelná izolace (minerální vata nebo foukaná celulóza). Důležitou součástí je kročejová izolace, která omezuje přenos hluku mezi patry.
Nejčastější chyby při návrhu a provedení dřevostavby
1. Netěsnosti v parozábraně a parobrzdě
Jednou z nejčastějších chyb bývá nedostatečné napojení parozábrany či parobrzdy, především v rozích, u napojení na okna, strop, podlahu nebo kolem elektroinstalací. Tato fólie má zabránit průniku vlhkosti do konstrukce – pokud ale není spojitá a utěsněná, vlhkost si cestu najde.
Typickým případem z praxe je neprolepený spoj mezi fólií a okenním rámem, což vede k pronikání vlhkosti do izolace v ostění. Po několika měsících nebo letech se začne objevovat plíseň v rozích místnosti – problém, který je drahé opravit, protože znamená rozebrat celou konstrukci.
Řešení: Pracovat s originálními těsnicími páskami, systémovými lepidly a kontrolovat každý detail napojení. A především: provádět tzv. Blower Door test, který odhalí netěsnosti v obálce budovy už před dokončením.
(zdroj: ROVAX)
2. Špatné pořadí vrstev nebo nevhodné materiály
Konstrukce musí být navržena v souladu s tokem vodních par – tedy z vnitřní strany méně difuzně otevřená a směrem ven více propustná. Pokud je tento princip obrácený (zvenčí je méně propustná než vnitřní vrstva), vodní pára se hromadí uvnitř stěny a kondenzuje.
Dalším problémem je kombinování nekompatibilních materiálů, například kontaktní zateplovací systém na difuzně otevřenou konstrukci bez provětrávané mezery. I kvalitní materiály ztrácí smysl, pokud nejsou použity správně.
Řešení: Při návrhu konstrukce vždy pracovat se součiniteli difuzního odporu (μ) a počítat výparný tok a kondenzaci. To dělá zkušený projektant nebo technolog s pomocí výpočtového softwaru.
3. Tepelné mosty a neřešené detaily
Tepelné mosty vznikají tam, kde izolace není souvislá nebo je přerušena jiným materiálem, např. oknem, kovovou konzolí nebo napojením na základ. V těchto místech dochází k ochlazení konstrukce, kondenzaci vlhkosti a ztrátám tepla.
Mnoho staveb trpí také tím, že detaily nejsou řešeny už v projektu – a na stavbě se pak „nějak“ vymyslí. Výsledkem je improvizace, která zkracuje životnost stavby.
Řešení: Při návrhu detailů používat tepelné simulace, modelování a zkušené oko projektanta, který už ví, kde jsou riziková místa. Vyřešené detaily by měly být součástí každého dobrého projektu dřevostavby.
(zdroj: ROVAX)
4. Skládání izolace bez důrazu na detaily
V některých případech se izolační materiály pokládají ve spěchu nebo bez ohledu na těsnost. Například při použití minerální vaty se často stává, že izolace nedoléhá přesně mezi sloupky nebo je stlačená, čímž ztrácí deklarované vlastnosti.
Některé firmy také místo doporučeného množství izolace „ušetří“ a aplikují nižší objem, což snižuje tepelný odpor celé stěny.
Řešení: Provádět aplikaci izolace pod dohledem odborníka, kontrolovat objem výplně a dbát na těsnost i v rozích, kolem zásuvek, potrubí nebo elektroinstalací. Každý detail rozhoduje.
Kvalita skladby rozhoduje o kvalitě celé dřevostavby
Na první pohled může skladba stěn a podlah působit jednoduše. Ale právě zde se rozhoduje o tom, zda bude vaše dřevostavba zdravá, komfortní a úsporná i za 30 let.
Vyplatí se obrátit na zkušenou stavební firmu, která má s dřevostavbami praxi, pomůže vám se stavbou od začátku do konce, a která ví, jak se vyhnout nejčastějším chybám. Pokud uvažujete o vlastním dřevěném domě, rádi vám s návrhem i realizací pomůžeme – od první skici až po finální dokončení.